Pobyt ve tmě v zimě, nebo v létě?

„A kdy je na pobyt ve tmě ta správná doba?“ Tuhle otázku mi lidé kladou do telefonu docela často. Většinou ve chvíli, kdy už mají rozhodnuto, že pojedou, a zbývá jen vybrat termín. Pokaždé se zeptám zpátky: „A co od tmy chceš?“ Chvíli je ticho. Pak obvykle přijde odpověď, která o termínu řekne víc než kalendář.

S Tomášem provázíme lidi pobytem ve tmě od roku 2013 a prošlo k nám přes tři tisíce lidí. A jestli jsem se za ta léta o ročních obdobích něco naučila, tak tohle: uvnitř chatky je skoro jedno, jaký je venku měsíc. Rozdíl je v tom, s čím přijedeš, a hlavně do čeho se po rozsvícení vrátíš.

Uvnitř je pořád stejná noc

Začnu tím praktickým, protože to bývá první starost. „Nebude mi v zimě zima?“ a „Neupeču se v létě?“ Nebude a neupečeš. Chatka je dřevostavba s dvaceti centimetry izolace ve stěnách a třiceti ve stropě. Topí i chladí tepelné čerpadlo, pod nohama je podlahové topení a pro jistotu je tam ještě záložní přímotop. Proč musel být vybraný tak, aby nejiskřil, popsal Tomáš v článku o tom, kde se bere naprostá tma.

A ještě jedna věc, která se v popisu snadno přehlédne. Chatka je postavená jako difúzně otevřená a dřevo v ní drží vlhkost mezi 45 a 60 procenty. Takže se uvnitř dýchá podobně v lednu, kdy doma topení vysušuje vzduch, jako v červenci.

Tělo v chatce roční období skoro nepozná. Tma je v zimě stejně naprostá jako v létě, ticho taky. Venku se střídají dny dlouhé a krátké, uvnitř žádný den není. Mně se na tom líbí jedna věc: na pár dní vystoupíš nejen z dne a noci, ale i z kalendáře.

O čem to rozhodování tedy je?

O dvou přechodech. O tom, z čeho do tmy vstupuješ, a o tom, do čeho z ní vystoupíš. Zhasnutí a rozsvícení. Mezi nimi je noc, která se nemění. Ale ty dva okraje vypadají podle ročního období dost jinak, a právě na nich se často ukáže, co sis do tmy přivezl.

Pobyt ve tmě v zimě: jdeš s proudem

V zimě je tma i venku. Dny jsou krátké, večery dlouhé a hodně z nás v tuhle dobu cítí, že by nejradši zalezli a spali. Zimní pobyt ve tmě v sobě proto má něco přirozeného. Nejdeš proti proudu. Jen dovolíš tomu, co si tělo v zimě říká samo, aby se na chvíli opravdu stalo.

Tma tě v zimě potká už cestou. Kdo jede vlakem, přijede do Bykáně v půl čtvrté nebo v půl šesté odpoledne a v zimě se v tu dobu stmívá, nebo už je tma. Odtud je to k nám asi hodina pěšky přes Úmonín a polní cestou. Jindy ti tu procházku moc doporučujeme, za zimní tmy si ji ale rozmysli. Stačí napsat a zajedeme pro tebe autem. Jak cestu naplánovat, aby začala v klidu, najdeš v článku cesta na pobyt ve tmě bez spěchu.

A návrat? Rozsvítíš a vyjdeš do zimy. Do chladu, do ztichlé krajiny, a když zrovna nasněží, tak do bílého. Světlo bývá po dnech ve tmě ostré i v zimě, ale kolem tebe je málo barev a nic na tebe nekřičí. Pro někoho je to jako probudit se do čistého listu. Svět se vrací pozvolna, po kouskách. Kdo potřebuje návrat jemný a nenápadný, tomu zima může sednout.

Pobyt ve tmě v létě: zastavíš se uprostřed

V létě je to naopak. Přijíždíš z dlouhých světlých dní, kdy je venku plno života, a z toho vstupuješ do noci, která nekončí. Kontrast je větší. Někomu se kvůli tomu zhasíná hůř, protože se loučí s něčím, co má rád. Jiný potřebuje přesně tohle: zastavit se uprostřed plného léta, a ne až ve chvíli, kdy se svět zastaví sám.

Návrat v létě je hlasitější. Rozsvítíš a za dveřmi je sad, zahrádka a za ní pole a lesy. Zeleň, vůně, ptáci. Lidé nám říkají, že po tmě vnímají světlo, chutě a vůně mnohem silněji, a v létě to dostaneš všechno naráz. Kdo chce, aby ho svět po návratu pořádně objal, ten si to užije. Kdo je citlivější, ať počítá s tím, že první hodiny bude spíš mhouřit oči a hledat, kam se schovat.

Jaro a podzim jsou samy přechodem

Mezi zimou a létem jsou ještě dvě období, která mají ke tmě zvláštní vztah. Na jaře se den prodlužuje, na podzim se zkracuje. Obojí je cesta z jednoho do druhého. Mám pocit, že kdo hledá nový začátek, tomu jaro dává hezký rámec. A kdo něco uzavírá, tomu podzim.

Při práci s lidmi vidím, že vnější rámec pomáhá. Když se venku něco mění, je snazší dovolit si změnu i uvnitř. Je to ale pomoc, ne podmínka. Nikdo nemusí čekat na rovnodennost, aby si dovolil být chvíli sám se sebou.

Ivo a čekání na správnou chvíli

Volal nám praktikující, říkejme mu Ivo. Že chce jet, věděl jistě. Jen ne teď v zimě, to je přece smutné. Tak tedy na jaře. Na jaře měl ale hodně práce, tak v létě. Jenže v létě je škoda zavřít se do tmy, když je venku hezky. A na podzim… to už jsme se oba smáli do telefonu.

Zeptala jsem se ho, co od tmy chce. Dlouho mlčel a pak řekl: „Asi abych konečně přestal čekat na lepší chvíli.“

Přijel v termínu, který byl volný a který mu šel do kalendáře. Po pobytu mi řekl, že ve tmě vůbec nevěděl, jaké je venku roční období, a ani jednou ho nenapadlo to řešit. Myslím, že v tom je kus odpovědi pro většinu z nás. Roční období jsou hezký rámec. Tma se ale nedívá do kalendáře. Spíš se ptá, jestli jsi připravený.

Jak si vybrat podle toho, co hledáš

• Potřebuješ se hlavně zastavit a vyspat? Zima ti může sednout, protože jdeš s tím, co tělo chce samo, a návrat bývá tichý.
• Chceš, aby tě svět po rozsvícení přivítal plnou silou? Léto ti dá barvy, vůně a sad hned za dveřmi.
• Něco v životě začínáš nebo uzavíráš? Zkus se podívat, jestli ti jaro nebo podzim nedají rámec, ve kterém se ti bude líp dýchat.
• Nevíš a prostě chceš jet? Vyber termín, kdy můžeš. Uvnitř tě čeká stejná noc tak jako tak a ty nebudeš další rok odkládat.

Nejbližší volné termíny se mění každý den. Tady jsou ty, které jsou zrovna k mání:

Kdybys chtěl termín probrat, zavolej na +420 608 08 33 33 nebo napiš přes kontakt. Ráda s tebou projdu, co od tmy čekáš, a teprve pak se podíváme do kalendáře.

Ať už zhasneš v lednu, nebo v srpnu, Lenča

P.S. Kdyby ses pořád nemohl rozhodnout, mám ještě jednu radu: hoď si mincí. Ve chvíli, kdy je ve vzduchu, obvykle už víš, co si přeješ 😉