První, co lidi po zhasnutí v chatce pro pobyt ve tmě překvapí, většinou není tma. Tu čekali. Překvapí je, kolik toho najednou slyší. Před pobytem se mě přitom ptají přesně naopak, jestli tam bude úplné ticho. Skoro stejně často jako na to, jestli bude úplná tma. Na tmu odpovídám krátce: bude, ruku před očima neuvidíš. U ticha je odpověď delší, protože úplné ticho na světě skoro není. A když vypneš oči, začne být zajímavé, co všechno se do toho „skoro“ vejde.
S Lenčou děláme pobyty ve tmě od roku 2013, prošlo jimi přes tři tisíce lidí a já sám jsem byl týden ve tmě. Takže ti zvuky kolem chatky popíšu tak, jak je známe, i s čísly. A ke každému číslu přidám, jak to zní v praxi, protože decibely samy o sobě nikomu nic neřeknou.
Jak tichá je chatka pro pobyt ve tmě
Když vypneš větrání, je v chatce v noci kolem 24 decibelů a ve dne kolem 28. V praxi to znamená ticho, ve kterém uslyšíš, jak si otočíš hlavu na polštáři. Přes den je to o chlup víc, protože se hýbe i vesnice.
Kdo přijede z města, bývá první večer z toho ticha trochu nesvůj. Ne že by bylo nepříjemné, jen je ho moc najednou. Uši, které jsou roky zvyklé něco odfiltrovávat, najednou nemají co. Dej jim den, ony si poradí.
Pomáhá tomu stavba. Stěny mají dvacet centimetrů izolace, strop třicet. Chatky stojí na kraji vesnice, která má asi třicet obyvatel, nejbližší silnice vede dvě stě metrů daleko a za chatkami je už jen zahrádka, pole a lesy. Žádná tramvaj, žádné nádraží, žádný soused s vrtačkou za stěnou.
Zajímavé ale není jen to číslo. Zajímavé je, že ticho není prázdné. Po pár hodinách v něm začneš rozeznávat vrstvy, jako když se oči v lese pomalu přizpůsobí šeru. Jen tady se přizpůsobují uši.
Šumění, které si zapínáš sám
Čerstvý vzduch v chatce zajišťuje větrání s rekuperací. Má dvě rychlosti a přepínač je u vchodu. Na nižší dělá asi 30 dB a vymění vzduch dvakrát za hodinu, na vyšší asi 35 dB a třikrát za hodinu. Jak to zní? Nižší rychlost je rovnoměrné šumění, jako když někde hodně daleko jede vlak a ty si nejsi jistý, jestli ho ještě slyšíš. Vyšší je znatelnější, trochu jako slabý déšť za oknem.
Tohle je jediný zvuk v chatce, který máš úplně v rukou. Můžeš ho zapnout, přepnout, vypnout. Někomu je se šuměním příjemněji, protože ho úplné ticho zprvu znejistí. Jiný větrání na chvíli vypne a užívá si těch 24 decibelů. Obojí je v pořádku a klidně to během pobytu střídej. Tak trochu si tím děláš vlastní den a noc.
Pak je tu tepelné čerpadlo, které topí i chladí. Jeho vnitřní jednotka má 22 dB, to je asi jako šelest listí, když se v bezvětří pohne větev. Venkovní jednotka má 46 dB, zhruba jako tlumený hovor. To je ale hodnota venku vedle ní, ne u tvé postele. Mezi vámi je stěna s dvaceti centimetry izolace.
Dva hafani, kohout a Gripeny z Čáslavi
Teď zvuky, které na vypínači nemáme. Občas zaštěká pes, přesněji jeden ze dvou zdejších hafanů. Ve vesnici se ozve kohout. A z letiště v Čáslavi, dvanáct kilometrů od nás, občas přeletí stíhačky Gripen.
Stíhačka je ve zdejším tichu velká událost. Přijde bez ohlášení, chvíli to hřmí a pak je zase ticho, a připadá ti ještě hlubší než předtím. Kdo o ní ví dopředu, lekne se jen trochu. Proto ti o ní píšu.
Přijel k nám praktikující, říkejme mu Jakub. Na týden. Někdy uprostřed pobytu, podle jídel asi ve středu, ho probudilo dunění. Jakub si lehl na záda a začal počítat, jak ho to kdysi naučil děda: blesk, a pak sekundy do hromu, a podle toho poznáš, jak daleko je bouřka. Počítal, počítal, a pak mu došlo, že to nepůjde. Blesk ve tmě stejně neuvidí. Tak jen ležel a poslouchal, jak „bouřka“ odchází.
Když jsme se po pobytu potkali v sadu, první, na co se zeptal, nebylo nic o tmě. „Byla ve středu bouřka?“ „Nebyla,“ řekl jsem. „To byl Gripen.“ Chvíli na mě koukal a pak se rozesmál. „Dva dny jsem si myslel, že tady máte bouřky bez blesků a bez deště 🙂“
Zvuky, které si do chatky přineseš
Tohle lidi překvapí víc, než by čekali. Když je venku ticho, začneš slyšet, co děláš ty. Šustění peřiny, když se otočíš. Kručení v břiše před jídlem. Lžičku o hrnek. Rychlovarnou konvici, která v takovém tichu zní jako malá lokomotiva. Sprchu. Kroky bosých nohou po dřevě.
Doma tyhle zvuky zaniknou v rádiu, v ulici, v řeči. Tady jsou slyšet celé. Někoho to zprvu znejistí, protože si připadá hlučný. Pak si zvykne a začne je brát jako společnost. O tom, jaké to je být v chatce sám se sebou, je článek o samotě při pobytu ve tmě.
Když tě zvuky ruší
Pak máš několik možností a žádná není špatně.
- Řekni si o špunty do uší nebo „hluchátka“. Zapůjčíme ti je a máš klid od kohouta i od Gripenu.
- Přepni nebo vypni větrání. Přepínač je u vchodu a změnu hned uslyšíš. Najdeš si, co ti sedí, a nemusíš se nikoho ptát.
- Nebojuj s tím. Zvuk, proti kterému se stavíš, roste. Když ho necháš doběhnout jako vlnu na rybníce ke břehu, obvykle tě přestane tolik zaměstnávat.
A kdyby tě nějaký zvuk opravdu znepokojil a nevěděl sis s ním rady, dej vědět průvodci. Raději přijdeme zbytečně, než abys celou noc ležel, poslouchal a hádal.
Jestli jsi na zvuky citlivý, řekni nám to při příjezdu a špunty budeš mít hned na poličce u postele. Jak vypadá chatka, ve které tohle ticho bydlí, najdeš na stránce Chatky pro pobyt ve tmě. A jak je to s tmou samotnou, popisuju v článku o naprosté tmě v chatce.
Ticho ti přeje Tomáš. A oba hafani, ti jen o něco hlasitěji 😉
P.S. Jakub nám psal, že když teď v létě zahřmí, nejdřív hledá blesk. A když žádný nevidí, rozhlíží se, jestli to nejde od Čáslavi.