„A co tam budu celou dobu dělat?“ Tuhle otázku slýcháme do telefonu snad nejčastěji. Poctivá odpověď zní: skoro nic. A právě o tom pobyt ve tmě je.
Žádný rozvrh, žádné cvičení na povel, žádné sezení v kruhu. Máš chatku, ve které je naprostá tma, postel, sprchu, jídlo a nás nablízku. Zbytek dne si poskládáš sám, nebo ho necháš, ať se poskládá sám. S Lenčou to takhle děláme od roku 2013 a za tu dobu jsme pochopili, že čím méně lidem do tmy vkládáme, tím víc si z ní odvezou.
Pobyt ve tmě se dá rozdělit na čtyři přechody. Každý má svoje.
Příjezd: ještě za světla
Na týden se přijíždí v sobotu navečer, výjimečně ve středu. Na tři noci obvykle ve středu nebo v sobotu, na jednu noc v úterý. Kdo chce jiný den nebo delší pobyt, domluví se s námi.
Po příjezdu si spolu projdeme chatku. Ukážeme ti, kde máš háčky na věci, poličku u postele, místo pod postelí a poličku v předsíni, kam ti budeme nosit jídlo. Vyzkoušíš si sprchu, přepínač větrání u vchodu a rychlovarnou konvici. Zní to banálně, ale za pár hodin budeš rád, že víš, kde je hrnek 🙂
Telefon vypneš a odložíš. Domluvíme se, jak nám dáš vědět, kdybys cokoli potřeboval. Bydlíme v roubence padesát metrů od chatek a chodíme kolem s jídlem.
Zhasnutí: tvoje ruka na vypínači
Tohle je pro nás důležité: světlo zhasínáš ty. Nikdo tě nezamyká, nikdo nestojí za dveřmi a neodpočítává. Můžeš si sednout na postel a zhasnout za minutu, nebo za hodinu. Vypínač i dveře zůstávají celou dobu tvoje.
Moment zhasnutí lidé prožívají různě. Pro někoho je to úleva, jako když po dlouhém dni zavře dveře od bytu. Jiný chvíli sedí s rukou na vypínači a hlava mu přehrává všechno, co doma nedodělal. Obojí je v pořádku.
Pobyt ve tmě: dny, které nikdo nepočítá
První dny většina lidí hlavně spí. Tělo si bere, co mu dlužíš, a ty se nemusíš omlouvat. Pak se den začne rozpouštět. Nevíš, jestli je ráno, nebo odpoledne, a po chvíli tě to přestane zajímat. Spíš, když se ti chce spát. Jíš, když máš hlad. Sprchuješ se, když tě to napadne.
Mysl se mezitím nejdřív pořádně „vyvzteká“. Vyjede se seznamem povinností, s výčitkami, s otázkou „co tu vůbec dělám“. Tenhle hlas přijde skoro ke každému a skoro u každého zase odejde. Někdo popisuje barvy a obrazy před očima, i když je kolem úplná tma. Není to pravidlo, ale stává se to.
- Jídlo ti nosíme do předsíně chatky. Je vegetariánské, na celý den, a předáváme ho tak, aby se dovnitř nedostalo světlo. Můžeš si vézt i vlastní, nebo se postit.
- Pohyb je na tobě. V chatce máš karimatku a meditační polštářek, takže se můžeš protáhnout, sedět, nebo jen ležet.
- Ticho je hluboké, ale ne absolutní. Občas zaštěká pes, kokrhá kohout nebo přeletí stíhačka z Čáslavi. Špunty do uší ti rádi půjčíme.
- My jsme blízko. Nevstupujeme ti do dne, ale když budeš chtít, dáš nám vědět.
Rozsvícení: pomalu, prosím
Na konci pobytu rozsvítíš, otevřeš dveře a vyjdeš do sadu. Světlo bude ostré, i když bude zataženo. Barvy budou křiklavé, vůně silné a obyčejné jablko bude chutnat jako něco, co jsi ještě nejedl. Dej si na to čas a nespěchej hned do auta.
Rozsvítit můžeš i dřív. Asi jeden z deseti lidí odjede před koncem a není to žádné selhání. O tom, jak takové rozhodnutí poznat, píšu v zápisku Rozsvítit dřív není prohra.
Návrat: pondělí po tmě
Nejtěžší část pobytu ve tmě bývá paradoxně ta, která se odehrává doma. Telefon se rozsvítí desítkami zpráv, kolegové se ptají, jak bylo na dovolené, a ty nevíš, jak vysvětlit, že jsi týden nic nedělal a bylo to plné. Doporučujeme nechat si po návratu aspoň jeden volný den. Pár tipů máme v zápisku Kousek tmy doma.
Ve tmě se nic nemusí. To je celá metoda a zároveň celé tajemství.
Než se rozhodneš, mrkni i na stránku pro koho pobyt ve tmě není. Tma není pro každého a je fér to říct předem.
Tomáš a Lenča
Pobytu ve tmě se říká také léčba tmou nebo terapie tmou. Co ta jména znamenají a co ne, píšeme v článku léčba tmou, terapie tmou a pobyt ve tmě. Kratší variantu popisuje článek pobyt ve tmě na 3 dny.