„A jak mi tam budete dávat jídlo, když tam nesmí vejít světlo?“ Na tuhle otázku čekám u každého, kdo přemýšlí rukama. Někdo se zeptá hned do telefonu, jiný až u branky, když vidí chatku poprvé. Odpověď je obyčejná a schovává se v ní celé zákulisí: naprostá tma na pobytu ve tmě nevzniká tím, že bychom do chatky něco přidali. Vzniká tím, že jsme z ní trpělivě vynesli všechno, co by svítilo.
S Lenčou provázíme lidi tmou od roku 2013 a prošlo k nám přes tři tisíce lidí. Za tu dobu jsem pochopil, že tma je křehčí, než vypadá. Den se do chatky umí vloudit spoustou cestiček. Tak ti je projdu jednu po druhé, ať víš, na čem tvoje noc stojí.
Tma se nedá vyrobit, dá se jen uhlídat
Venku se každý den střídá ráno, poledne, soumrak a noc. Ty přechody jsou pozvolné a tělo je zná odjakživa. V chatce se nestřídá nic. Je tam pořád stejná noc: nevidíš ruku před očima, ať jsou venku tři odpoledne, nebo tři ráno. A aby to tak vydrželo celé dny, musí den zůstat venku. Celý, i s tím nejmenším drobečkem.
Zní to jednoduše. Jenže oči, které jsou pár dní bez světla, si všimnou i něčeho, co bys doma vůbec nezaznamenal. Proto se na naprostou tmu nedívám jako na vlastnost chatky, ale jako na něco, co se hlídá. Trochu jako ticho v knihovně. Samo od sebe se neudrží.
Předsíň: kudy na pobyt ve tmě chodí jídlo
Každá chatka má předsíň a v ní poličku na jídlo a termosku. Je to takové malé rozhraní mezi dnem a nocí. Když máš stravu, průvodce ti tam přinese vegetariánské jídlo na celý den a zase odejde. Ty si pro něj dojdeš, až budeš chtít, a dovnitř se mezitím nedostane ani paprsek.
Mám tu předsíň rád. Na jedné straně je sad, slunce a kohout, na druhé tvoje noc. A mezi nimi polička s termoskou. Lidé nám říkají, že se jim ve tmě rozplyne čas. Předsíň je pak jediné místo, kde se den a noc na chvilku potkají, a přitom se nemusí vidět.
Kdo si veze vlastní jídlo nebo drží půst, předsíň tolik nepotřebuje, konvici má přímo v chatce. Princip ale zůstává stejný: co přichází zvenku, přichází tak, aby noc uvnitř zůstala nocí.
Klimatizace, která se nesmí chlubit
V chatce topí i chladí tepelné čerpadlo. Je to praktické, protože teplotu nemusíš řešit v létě ani v zimě. Jenže dnešní přístroje se rády chlubí, že fungují. Rozsvítí se, bliknou, něco ti oznámí. Doma to nikomu nevadí. Ve tmě by to byl ohňostroj. Proto jsme klimatizaci upravili tak, aby nesvítila. Má topit a chladit, a jinak mlčet. Vlastně je to takové nepsané pravidlo pro všechno, co v chatce běží: dělej svou práci, ale potmě.
Mlčet ostatně umí i doslova. Vnitřní jednotka má 22 decibelů, to je zhruba šum listí. Co všechno v chatce a kolem ní uslyšíš, najdeš v článku o zvucích při pobytu ve tmě.
Přímotop, který jsme vybírali podle jiskry
Hlavní teplo jde z podlahy, kde je podlahové topení, a k tomu z tepelného čerpadla. Pro jistotu je v chatce ještě záložní přímotop o výkonu 0,5 kW. A tady jsme řešili otázku, kterou by v obchodě s elektrem asi nikdo nečekal. Nevybírali jsme podle vzhledu ani podle ceny, ale podle toho, aby nejiskřil.
Proč tolik povyku kvůli jiskřičce? Protože po pár dnech ve tmě není jiskřička jiskřička. Je to blesk. Krátký, ale dost silný na to, aby se tělo na vteřinu zarazilo, jestli už není ráno. A přesně tuhle otázku mu v chatce nechceme klást my. Má si ji položit samo, až bude chtít.
Dýchat se musí i potmě
Čerstvý vzduch je další místo, kudy by se den rád protáhl. Chatka proto větrá rekuperací. Vzduch se vyměňuje a zhruba 70 procent tepla přitom zůstává uvnitř. Rychlosti jsou dvě: na nižší se vzduch vymění dvakrát za hodinu, na vyšší třikrát. Přepínač je u vchodu a ukážeme ti ho, když spolu chatku před zhasnutím procházíme za světla. Pak už ho najdeš poslepu.
Dveře, vypínač a jedno světlo, které je tvoje
Teď možná čekáš, že řeknu, jak dveře zavíráme na sedm západů. Je to přesně naopak. Chatku nikdo nezamyká. Světlo zhasínáš sám, až jsi připravený, a stejně tak si ho můžeš kdykoli rozsvítit, nebo odejít. Jediné světlo, které v chatce smí být, máš pod prstem ty.
Může to znít jako protimluv. Tolik práce s tím, aby nic nesvítilo, a pak ti dáme vypínač. Bez něj by to ale nebyla tma, do které jdeš dobrovolně. Byla by to tma, do které tě někdo zavřel. A to je rozdíl jako mezi tím, když usneš, a když tě někdo uspí.
Co do tmy přivezeš ty
Poslední díra do tmy obvykle nepřijede s námi, ale v tvé tašce. Telefon. Vezmi si ho, na cestu ho potřebuješ. Jen ho před zhasnutím vypni a odlož. Displej, který rozsvítíš „jen na vteřinku“, udělá s tvou nocí přesně to, co jsme léta hlídali u přímotopu. Na další věci, které se do tmy hodí a nehodí, odpovídáme v častých otázkách.
Honza a světlo, které nešlo najít
Přijel k nám praktikující, říkejme mu Honza. Technik, člověk, který u nové pračky nejdřív přečte celý návod a teprve pak zmáčkne tlačítko. Druhý den si byl jistý, že mu někam do chatky prosvítá světlo. Slabé, nazelenalé, někde vlevo nahoře.
Po pobytu nám vyprávěl, že ho hledal snad půl dne. Osahával stěny, stál v předsíni, otáčel hlavou ze strany na stranu, aby zjistil, odkud to jde. A pak udělal pokus, na který by byl pyšný každý technik. Zavřel oči. Světlo zůstalo. Na stejném místě a stejně nazelenalé.
„Tak jsem pochopil, že to nesvítí chatka,“ smál se. „To svítím já.“
Barvy a obrazy před očima lidé ve tmě popisují docela často. Neděje se to každému, ale děje se to, a nic to nepokazí. Nejde o to, že by chatka propouštěla světlo. Jde o to, že když zvenku nepřichází nic, oči si začnou kreslit samy. Tohle světlo už nevypneme. A vlastně ani nechceme 😉
Proč na naprosté tmě při pobytu ve tmě tolik trváme
Mohl bych říct, že kvůli pořádku. Pravda je jednodušší. Celý život ti den a noc někdo střídá: slunce, lampa, displej, rozsvícená kancelář. Ve tmě to poprvé děláš ty sám. Spíš, když se ti chce spát. Vstáváš, když už nechceš ležet. A kdyby někde prosvítal kousíček dne, začal by ti zase něco diktovat. I kdyby jen šeptem.
Proto ty roky s klimatizací, přímotopem, větráním a předsíní. Ne kvůli technice. Kvůli tomu, aby tvoje noc patřila jen tobě a ráno přišlo, až si ho rozsvítíš sám.
Jestli si chceš chatku prohlédnout za světla, je na stránce o chatkách. A jak pobyt probíhá od příjezdu až po rozsvícení, najdeš v popisu, jak probíhá pobyt ve tmě. Kdyby ti v tom všem pořád něco vrtalo hlavou, zavolej. Rád ti zákulisí povyprávím i do telefonu.
Z roubenky padesát metrů od tvé noci zdraví Tomáš
P.S. Chatky pohání elektřina ze slunce. Takže to samé slunce, které celý den svítí na střechu, pak pracuje na tom, aby se k tobě dovnitř nedostal ani jeden jeho paprsek 🙂