Znáš ten typ dovolené, kdy do půlnoci balíš, ráno ještě z parkoviště odpovídáš na poslední mail a první dva dny u moře dospáváš, co sis před odjezdem nadělal? Na pobyt ve tmě se dá přijet úplně stejně. Funguje to. Jen je to škoda, protože přechod ze dne do tmy a zase zpátky je kus pobytu, který si můžeš užít, nebo proběhnout.
S Lenčou děláme pobyty ve tmě od roku 2013 a přijelo k nám přes tři tisíce lidí. Vídáme oba typy příjezdů. Ten, kdy člověk vyskočí z auta s telefonem u ucha, a ten, kdy přijde pomalu a nejdřív se rozhlédne po sadu. Do tmy se dostanou oba. Jen ten první si s sebou do chatky přitáhne ještě kus dálnice.
Den před pobytem ve tmě: zpomal dřív, než zhasneš
Nejde o to, abys den před odjezdem nic nedělal. Jde o to, abys nezačínal nic nového. Dodělej, co je rozdělané, sbal se a zbytek nech být. Kdo na poslední chvíli otevře nový projekt, nový seriál nebo novou hádku, odveze si ho s sebou a ve tmě ho pak bude dokoukávat sám.
Pomáhá mi myslet na to jako na soumrak. Den taky nekončí cvaknutím. Nejdřív světlo zezlátne, pak zešedne a teprve potom je tma. Když si tohle pomalé ztmívání dovolíš i ty, přijedeš do Lomce s hlavou, která už ví, že den končí.
A jedna věc, o které se nediskutuje: na pobyt se přijíždí střízlivý. Ne z přísnosti, ale proto, aby tma mohla být dobré místo pro tebe, a ne pro to, co jsi vypil.
Kdy se k nám přijíždí
Na týden se přijíždí v sobotu navečer, výjimečně ve středu. Tři noci obvykle začínají ve středu nebo v sobotu, jedna noc v úterý. Kdo by chtěl jinak, ať se nám ozve a domluvíme se.
Mám rád, že příjezd na týden vychází na podvečer. Přijedeš, zabydlíš se, osaháš si chatku, a venku se mezitím den pomalu chystá k odchodu. Zhasínáš skoro spolu s ním, jako bys ho jen dotáhl o kus dál.
Vlakem do Bykáně a hodinu pěšky
Tohle je cesta, kterou s Lenčou doporučujeme každému, kdo nemá těžkou tašku. Do Kutné Hory na hlavní nádraží jezdí vlaky na trati Praha – Brno. Tam přestoupíš na vlak do Bykáně, který tam přijíždí v 15:30 a v 17:30. A z Bykáně jdeš pěšky.
Je to šest kilometrů přes Úmonín, asi hodina chůze. Kolem zámku, borovým lesíkem a pak polní cestou až k nám. Šest kilometrů za hodinu je zvláštní rychlost. Dost pomalá, abys viděl, kudy jdeš, a dost rychlá, aby sis nestihl vymyslet, co všechno ještě musíš vyřídit. Jen v zimě, kdy se v tu dobu už stmívá, si ji rozmysli. Proč, píše Lenča v článku o ročních obdobích pro pobyt ve tmě.
Přijel k nám takhle praktikující, říkejme mu Šimon. Celou cestu z Bykáně šel s mapou v telefonu, protože „co kdyby“. Někde v borovém lesíku mu telefon oznámil, že má poslední procenta, a zhasl. Dřív než on, poznamenal pak suše. Zbytek cesty šel podle polí a selského rozumu a k brance došel bez jediného špatného odbočení. „Poprvé za rok jsem šel někam bez navigace,“ řekl mi. „A stejně jsem došel. Docela mě to vyděsilo.“
Ve tmě se mu prý ta polní cesta vracela víc než cokoli z práce. Ne mapa, ale ta úleva, že ji nemusel hlídat.
Autobusem, autem, nebo pro tebe zajedeme
- Autobus 240024 z Kutné Hory do Červených Janovic jezdí ve všední dny šestkrát denně a staví na návsi v Lomci, šedesát metrů od branky. O víkendu jezdí autobusy jen do Kutné Hory a do Čáslavi, odkud je to k nám asi deset kilometrů. Na sobotní příjezd proto počítej s vlakem, autem nebo odvozem, ať nestojíš na zastávce zbytečně.
- Autem zaparkuješ u nás zdarma. Popis trasy z Prahy, z Brna i od Hradce Králové najdeš na stránce Jak k nám dojet. Auto pak celý pobyt stojí a ty na něj nemusíš myslet.
- Na přání pro tebe zajedeme autem do Kutné Hory, do Čáslavi nebo do Bykáně. Stačí se domluvit dopředu a cestu od vlaku nemusíš vůbec řešit, jen si sedneš.
Ať zvolíš cokoli, nech si v plánu rezervu. Vlak se zpozdí, na D11 bývá kolona. Když víš, že máš do večera čas, zpoždění tě zdrží, ale nerozhodí. A kdyby se cesta protáhla, zavolej na +420 608 08 33 33 a domluvíme se.
Den po pobytu ve tmě si nech volný
A teď druhá půlka přechodu. Po pobytu ve tmě bývá světlo ostré a lidé nám říkají, že chutě i vůně jsou najednou silnější. Svět se ti vrací celý najednou, i s hlukem a rychlostí. Proto doporučujeme nechat si po návratu aspoň den, který nic nechce. Nemusíš ho mít naplánovaný jako odpočinek. Stačí, když v něm nebude nic s termínem.
Den po je jako ráno po dlouhé noci. Nikdo rozumný nevstává rovnou do sprintu. Nejdřív se protáhneš, pak kafe, pak pomalu věci, které se dají dělat bez spěchu: nákup, pračka, procházka. Obyčejný den. Jen ho poprvé po dlouhé době uvidíš celý.
Co pomáhá, aby odjezd nebyl útěk:
- Cestu domů ber jako poslední kus pobytu, ne jako přesun. Kdo jede pomalu, dojede domů celý, ne jen tělem.
- Domluv si odvoz nebo spoj ještě před pobytem. Po rozsvícení pak nic nevyhledáváš a nemusíš hned zapínat celý svět.
- Neplánuj na první den nic, co by tě mrzelo nestihnout. Ať jde den tvým tempem, ne tempem kalendáře.
- Až ti doma někdo položí otázku „Tak co, jaké to bylo?“, nemusíš odpovídat hned. Slova přijdou, až budou hotová.
Jak se do obyčejného dne vrátit i s kouskem klidu, píše Lenča v článku Kousek tmy doma. A co když se rozhodneš odjet dřív, než sis naplánoval, najdeš v článku Rozsvítit dřív není prohra.
Pomalou cestu tam i zpátky přeje Tomáš. Lenča se přidává a dodává, ať si vezmeš pohodlné boty.
P.S. Šimon odjížděl s nabitým telefonem. A stejně ho v Bykáni vypnul a zapnul až v Kolíně. Prý aby si ověřil, že to jde i dobrovolně 😉